ASS JAKO ZÁCHRANÁŘ

 

Anglický špringršpaněl je bezesporu dobrý lovecký pes, ale jeho skvělých vlastností lze velmi dobře využít i při záchranářském výcviku. Jeho systematické slídění, které má jako správný slídič v krvi, vytrvalost, urputnost a dobrý nos jsou důležité při vyhledávání pohřešovaných osob v sutinách či v terénu. Vrozená hlasitost usnadňuje označení nalezených lidí. Kladný vztah k vodě, neúnavnost při plavání a chuť stále něco aportovat je možno uplatnit i při vyhledávání utonulých či při vodních pracích. Pro práci dobrého záchranáře ho však předurčuje i snadná ovladatelnost, pohyblivost, velké nadšení pro jakoukoli činnost a neagresivní povaha ať už vůči ostatním psům či lidem. Při svém věčném apetitu a hravé povaze je i velmi snadno motivovatelný, což je při tomto druhu výcviku velmi důležitý aspekt. Navíc jeho milý a přátelský vzhled vyvolává i v lidech, kteří se psů bojí, spíše sympatie nežli strach. Částečným záporem se může jevit jeho zájem o zvěř, ovšem z vlastní zkušenosti vím, že je možno ho z velké části potlačit a nahradit prací záchranného psa.

Čtyřměsíční Garp se učí označení osoby „napřímo“

Máš pro mě něco dobrého?

 

S výcvikem je dobré začínat již ve štěněčím věku. Pro práci kvalitního záchranáře je velmi důležitá důkladná socializace. Proto je nutné seznamovat štěně již od počátku nejen s běžným životem, ale především i s prostředím, ve kterém bude později pracovat. Štěně je tedy již v ranném věku bráno především do sutin, zchátralých budov, opuštěných průmyslových objektů a tmavých sklepů. Zde se určitě uplatní přirozená zvídavost špringrů. Nutné je také vystavovat štěně různým nárazovým či nezvyklým zvukům, jako je třeba střelba, motorová pila či pneumatické kladivo. Velmi důležitý je i kladný vztah k lidem a neagresivní chování k ostatním psům. Z tohoto důvodu je nutné umožnit štěněti co nejčastější kontakt s cizími lidmi a možnost dovádění ve skupině štěňat a psů.

Jedním z prvních povelů, které se záchranářský elév musí naučit, je štěkání na povel. To u tak inteligentního plemene, jakým špringr je, není problém. Při trošce trpělivosti štěně velmi rychle pochopí, co se od něj požaduje, zvláště když je za odvedený výkon odměněno oblíbenou hračkou či něčím dobrým na zub. Pak už následuje práce s figurantem. Ten musí nejprve pejska za odměnu rozštěkat. Následně mu začne dělat tzv. „vyštěkání na přímo“, což znamená, že pes po předcházejícím vydráždění sleduje odbíhajícího figuranta a následně je k němu vypuštěn.
Jakmile k figurantovi doběhne, je opět rozštěkán a odměněn. Když psík pochopí, co se po něm požaduje, začne se mu figurant postupně schovávat. Samozřejmě se začíná od jednoduchých úkrytů v úrovni země a během výcviku se pak pokračuje přes odkryté díry k přikrytým bočním či spodním úkrytům. Velmi náročné pro psa jsou pak úkryty v několikametrové výšce. Při hledání v sutinách se uplatní především velmi dobrý nos ASS. Prospěšná je i jeho snadná ovladatelnost, systematičnost a rychlost při hledání. Z vlastní zkušenosti ovšem vím, že na závadu může být jeho vrozená hlasitost na stopě a snaha splnit zadaný úkol co nejlépe a nejrychleji.
Hlavně mladí, nezkušení jedinci mohou totiž začít hlásit nalezenou osobu již ve chvíli, kdy se dostanou do pachu, aniž by nález dohledali. To se však dá správným výcvikem odstranit.

Podobně probíhá i nácvik terénního vyhledávání. Zde se spíše uplatní samostatní, rychlí a vytrvalí psi s větším akčním radiem. A přesně takový anglický špringršpaněl je. Jen je třeba u něj důslednou výchovou potlačit zájem o zvěř.

Nácvik jízdy na člunu a skákání ze člunu do vody....Po hlavě nebo po nohou?

ASS má však díky své lásce k vodě předpoklady i pro vodní záchranařinu. Zde se záchranářský pes uplatňuje především v roli aportéra. Obtížnost pak spočívá hlavně ve variabilitě předmětů, které musí pes aportovat. Musí umět přinést na břeh jakýkoli předmět, hozený do vody nejen ze břehu, ale i ze člunu, přiaportovat pádlo ze břehu posádce do člunu, přitáhnout surfistu nebo člun či pomoci plavci v nesnázích. Vrcholem vodního výcviku je vyhledávání utonulých nejen u břehu, ale i na hluboké vodě. Musí být tedy zdatným plavcem a neúnavným aportérem a to je role, ve které se špringr cítí jako doma. Problémem není dostat ho do vody, ale udržet ho na suchu.Trochu specifickým výcvikem je záchranné stopování, při kterém pes vypracovává především cizí stopy s označením několika předmětů a s vyštěkáním osoby na konci. I pro tuto činnost je ASS jako stvořený. Stopování ho baví a pevně věřím, že pro jeho skvělý nos nebudou po patřičném výcviku problémem ani několikahodinové stopy. Jedinou překážkou může být jeho nadšení a rychlost, které mohou vést k drobným nepřesnostem. Ale i to se dá jistě časem napravit.
Jedinou záchranářskou činností, která se pro špringra příliš nehodí, je lavinový výcvik. Ne že by neměl sníh rád, právě naopak. Ani vyhledávání v lavinovém poli mu nedělá žádné problémy. Nevýhodou je však jeho dlouhá jemná srst, na které se tvoří velmi rychle sněhové koule, které ztěžují psovi pohyb.

Život záchranného psa není jednoduchý… Garp při nácviku vysokého žebříku

Každý záchranářský pes musí být také ovladatelný. Proto je nutné psíka učit již od štěněte různým cvikům poslušnosti. Je to nejen klasická chůze u nohy či chronicky známé polohy sedni, lehni, vstaň, ale například i plazení či vysílání psovodem do různých směrů. Velmi důležitým cvikem je pak aport, kdy pes musí být schopen nosit různé předměty, botou či rukavicí počínaje a deštníkem či peněženkou konče. S poslušností jsem u špringra nezaznamenala žádný problém. Učí se velmi rychle a ochotně a naučené si poměrně dobře pamatuje. Jediné, co nesnáší, je dril. Naopak velmi mu vyhovuje metoda krátkých cvičebních úseků, proložených hrou.

Nutností pro práci záchranného psa je ale i umění překonávat různé překážky. Pes se proto učí nejen skákat do výšky nebo do dálky, ale musí umět překonat i houpačku, kladinu či pohyblivou lávku nebo prolézt úzkou rourou. Pro mnoho psů jsou nejtěžšími překážkami vodorovný a vysoký žebřík. Ty se však špringrům díky jejich střední výšce překonávají poměrně dobře. Potíže mu nedělají ani ostatní překážky a jejich překonávání ho baví. To ostatně mohou potvrdit i ti, kteří se se špringry věnují agility.

Garp hledá...

…a nachází

Připravenost a vycvičenost záchranných psů se prověřuje různými zkouškami. V současné době u nás platí Národní zkušební řád a Mezinárodní řád IPOR. Stejně jako v lovecké kynologii je nejnižším stupněm zkouška vloh, tzv. zkouška záchranářské způsobilosti (ZZZ). Na rozdíl od lovecké kynologie je ovšem její úspěšné složení podmínkou pro další záchranářský výcvik. Úkolem zkoušky je prověřit, zda vrozené vlastnosti a nervová soustava psa budou v dalším výcviku schopny vyšší zátěže v některém ze směrů záchranářského výcviku. Důležitou součástí této zkoušky je vypracování cizí stopy, při kterém je přezkušována kvalita nosu. Následují cviky poslušnosti a překonávání překážek. Poslední částí jsou tzv. speciální cviky, kdy pes musí prokázat svou neagresivní povahu a ochotu nechat se sebou manipulovat. Tento oddíl také zahrnuje např. jízdu na korbě přívěsu, přechod nepříjemného materiálu, přímé označení ležící osoby či průchod rušným prostředím nebo mezi ohni. Obdobou této zkoušky je pak mezinárodní RH-E.

Lancelot Ruthless při práci v sutinách

Samá voda……	……samá voda
……přihořívá? …...hoří!!!!	…...hoří!!!!

Pak již následují zkoušky zaměřené na jednotlivé specializace záchranářského výcviku. V tomto roce vešel v platnost nový zkušební řád, který se snaží svou náročností přiblížit skutečným podmínkám.
Vyhledávání v sutinách prověřuje Zkouška záchranných prací (ZZP). Její obdobou v terénu je Zkouška terénního vyhledávání (ZTV).
Dalšími jsou Zkouška vodních prací (ZVP), Zkouška lavinových prací (ZLP) a Zkouška záchranného stopování (ZSS). Tyto zkoušky jsou vesměs dvojstupňové a na ně pak navazují zkoušky kadaverské, při kterých pes hledá vzorky mrtvého pachu.
Vrcholnou zkouškou je Zkouška pohotovostní jednotky (ZPJ), kde pes hledá jak živé osoby, tak mrtvé pachy. Součástí většiny zkoušek jsou také překážky nebo poslušnost.
Podobnou strukturu mají i zkoušky mezinárodní. Jedním z podstatných rozdílů je, že pes hledá pouze živé osoby a při jeho práci je kladen velký důraz na samostatnost. Mimo speciálních prací je při každé zkoušce přezkušována i dovednost a poslušnost.

V současnosti se u nás záchranařině věnují dva ASS, zkušenější Lancelot Ruthless a teprve začínající Garp z Rohozenských Bořin. Stejně je tomu i na Slovensku, kde cvičí Eben z Chotára a Chester z Chotára. Zkušenosti s nimi však dokazují, že špringr je pro tento druh výcviku opravdu vhodným plemenem a díky svým úžasným vlastnostem se může stát i dobrým pomocníkem při záchraně lidských životů.

Úkryty ve výšce jsou náročné i pro zkušenější psy

Mám tě, vidím tě, mě se neschováš……..