PROGRESIVNÍ
RETINÁLNÍ ATROFIE - PRA
Je postupná
degenerace sítnice oka buď jako následek jiných nemocí (infekčních,
cukrovky, otrav atp.) nebo s dědičným založením. Rozlišujeme ji na
centrální PRA, která se vyskytuje méně často, plemenné dispozice k ní
mají kolie, retrívři a briardi, při vyšetření oka lze zjistit hnědé
skvrny na sítnici, které se nevyskytují při periferní PRA.
Periferní PRA jsou nejčastěji postiženi pudli, kokršpanělé a jezevčíci,
rozšiřuje se však i do jiných plemen, např. ve Skandinávských zemích se
objevila u papillonů. Majitel postiženého zvířete přichází zpravidla k
vyšetření již s rozvinutým onemocněním, kdy se objevují zrakové poruchy.
Nejprve pes zhoršeně vidí v noci a ve tmě, což málokterý majitel
postřehne. Posléze se přidává šeroslepost, zřítelnice (panenka) je
rozšířená a pomaleji reaguje na osvit. Choroba je majitelem zaznamenána
obvykle až ve fázi, kdy zvíře zhoršeně vidí ve dne, má nejistou chůzi,
naráží na překážky a je lekavé. Po této fázi již následuje úplná
slepota. V časných stádiích lze někdy průběh zpomalit aplikací vitaminu
A a B, nemoc však nelze vyléčit a končí vždy slepotou.
Vývoj nemoci je pozvolný, často se vyvíjí 12 a více měsíců. Včasné
odhalení je problematické, protože v počátečních stádiích není pozitivní
ani oftalmologické vyšetření. V současné době již jsou vyvinuty
přístroje na detekci raných fází vývoje nemoci, jsou velmi nákladné.
Pouze na specializovaném pracovišti lze počátek choroby zjistit podle
ERG (elektroretinogramu), který nám může toto onemocnění diagnostikovat
již v 6.- 10. týdnu věku štěněte. Genetický přenos není ještě zcela
objasněn, patrně je způsoben dvěma recesivními alelami, které při
spojení dají v tomto směru defektního jedince. Chovatelská opatření jsou
problematická, záleží na etice chovatelů, aby nevyužívali postižená
zvířata v chovu, protože na rozdíl od jiných dědičných onemocnění nelze
v tomto případě stanovit preventivní opatření. PRA se naplno projeví u
zvířete často mezi 3. a 6. rokem života, kdy je na prevenci pozdě,
bylo-li zvíře již používáno v chovu. Musíme si uvědomit, že takto
postižená zvířata končí většinou utracením a jejich osudy nejsou
nejlepší. Proto je nezbytné apelovat na majitele i chovatele postižených
jedinců, aby tuto skutečnost oznámili poradci chovu a mohla se provést
alespoň dodatečná selekce. Pokud si chorobu v chovu rozšíříme, při
chovatelské základně a příbuzenské provázanosti ji budeme velice těžko
odstraňovat. V zahraničí je vyšetření na PRA podmínkou zařazení do
chovu. Postižení jedinci jsou okamžitě, třeba i dodatečně vyřazeni.
Dr. Z. Paulíková
Převzato ze stránek
http://www.sweb.cz/arthurbell/pra.htm